Zuzana Švébišová

11. 3. 1944, Brno

Vztah Zuzany Švébišové k folkloru zásadně ovlivnila její maminka Věra Šejvlová (1919–2004) – sběratelka lidových písní a tanců oblasti horského Lašska a přilehlých Kysuc, redaktorka pro lidovou píseň v Čs. rozhlase Ostrava, vedoucí a zakladatelka folklorních souborů v Ostravici a v Ostravě. Maminka jí často vyprávěla o lidech, které v rámci svých sběrů navštívila, o jejich těžkém údělu a jejich životní filozofii. Zuzana Švébišová se sběratelských aktivit své matky sama zúčastnila a díky svým rodičům poznala celou řadu zajímavých a inspirativních osobností, jako např. hudebního skladatele a dirigenta Jaromíra Dadáka (1930–2019), tanečnici, pedagožku a choreografku Zdenu Kyselou (1918–2004), etnomuzikologa a rozhlasového redaktora Jaromíra Gelnara (1931–1990), muzikologa a etnografa Ivo Stolaříka (1923–2010), hudebníka a rozhlasového redaktora Jana Rokytu (1938–2012) a další.

Během studií na vysoké škole v Brně chodila do valašského souboru Javorník (tehdy Vlajka mládí), vedený manžely Tesauerovými. V době normalizace, která pro její matku znamenala zákaz veškeré činnosti v kultuře, se s rodinou přestěhovali na Ostravici. V roce 1982 zde začal na popud vedení školy a se souhlasem vedení obce pracovat folklorní zájmový kroužek pionýrské organizace při ZŠ. O jeho vedení požádali její matku, jejíž jméno jakožto politicky nežádoucí osobnosti nesmělo být nikde uvedeno. O kroužek byl velký zájem, bylo třeba zapojit ke spolupráci více lidí. Tak začala v souboru pomáhat také Zuzana Švébišová a postupně si osvojovala matčin způsob práce s dětmi a nakonec i s dospělými. Jedním z typických rysů tvůrčí práce, který Zuzana Švébišová převzala po svojí matce, je stavba choreografií bez muziky a s minimem rekvizit. Z dětského souboru po čase vznikl také folklorní soubor Grunik. 

„Folklor je pro mě esencí místa, odkud přichází – krajiny, lidí, způsobu života. Je pro mě tedy domovem, kde mám zapuštěné své kořeny.“