Lenka Langerová

20. 8. 1959

Od svých dvou let žije Lenka Langerová ve Velké Bystřici. Na základní škole hrála volejbal, zkoušela divadlo, lákal ji tanec a kroje. Po gymnáziu vystudovala Matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1983 nastoupila do výpočetního střediska firmy Moravia. V roce 2000 přešla na IT oddělení firmy Honeywell, kde pracuje dodnes.

Do souboru Haná přišla na podzim roku 1976 na podnět zakladatelky souboru učitelky Anny Schwarzové. V začátcích se souborem spolupracoval Alois Běhal, jehož choreografická práce významně ovlivnila způsob interpretace lidového tance na Hané. Vedle toho Lenka Langerová využívala možností různých tanečních a folklorních školení, kde se setkala s významnými osobnostmi oboru jako byla Alena Skálová, Eva Flašarová nebo Zdeňka Jelínková. Nejvíc ji ovlivnil choreograf, tanečník a herec Jiří Čada, který začal se souborem Haná spolupracovat v roce 1985.

V souboru se Lenka Langerová seznámila se svým manželem Josefem, který byl jeho dlouholetým vedoucím. Postupně se jim narodili tři synové, které od dětství vedli k tanci a muzice. V roce 1986 založila společně s Evou Kadalovou dětský soubor Krušpánek.  S novými choreografiemi a s přibývajícími dětmi v souboru souviselo také šití krojů a nových součástí tak, aby splňovaly všechny náročná kritéria. Krojové vybavení souboru bývá často oceňováno na přehlídkách dětských folklorních souborů. Postupem času se podařilo propojit činnost souboru s LŠU (dnešní ZUŠ) ve Velké Bystřici, kde na podnět Josefa Langera vznikla pobočka vychovávající nové muzikanty. V roce 2004 byl ve Velké Bystřici založen soubor pro starší děti s názvem Kanafaska, jehož vedoucím se stal nejstarší syn Vít Langer. Choreografie pro soubor vytvářela Lenka Langerová. Některé z choreografií Kanafasky a Krušpánku byly předvedeny na Celostátní přehlídce dětských souborů v Jihlavě.

V osobním životě má Lenka Langerová několik dalších velkých lásek. Největší láskou jsou vnoučata, dalšími koníčky je cestování, turistika, cyklistika a lyžování, stále ještě volejbal a nakonec četba knih.

 „Vše začalo s vlastními dětmi a myšlenkou zapojit je do aktivity, která vyplňovala náš volný čas, který se zcela podřizoval zájmům „našich“ souborů. S vystoupeními a s tím, jak soubor rostl, přišla hlavně velká zodpovědnost a také hodně práce, která je doslova nekonečná. Bez nadšení a optimismu by to opravdu nešlo. Baví mě vymýšlet nová pásma a náměty, vyhledávat v materiálech a baví mě šít kroje pro děti. Když se dětem pásmo líbí, těší se na vystoupení a na kroj, když rády tancují, pak to poznají a ocení i diváci. Pochvala od jiných souboráků, diváků nebo poroty má pro mě velkou cenu a motivuje mě. Myslím si, že kromě folkloru musíme děti vést k přátelství mezi sebou, odpovědnosti k ostatním, ochotě se učit nové, ale také opakovat staré, pomáhat si navzájem a občas vydržet nějaké to nepohodlí, třeba v kroji. Mít skvělou partu dětí, které se těší na zkoušky a na vystoupení, to je sen každého vedoucího. Jsem pyšná, když vidím dospělé tanečníky, kteří začínali v Krušpánku a těší mě, když se ke mně bývalí „Krušpánci“ hlásí a vzpomínají na všechno, co v Krušpánku prožili.

Krásných vzpomínek mám spousty - na děti, na festivaly, na zájezdy a společné víkendy. Nedá se to popsat jednoduše. Práce v souboru mi dala přátele a známé po celé republice, ale nejen tam. Poznala jsem mnoho zemí a to úplně jinak, než se podaří běžným turistům. A všechny ty nádherné zážitky a úžasné vzpomínky, ty už mám napořád.“