Choreografie je ukázkou citlivého přístupu k inscenování folklorního materiálu, pro který je určující zejména pochopení jeho vnitřního obsahu a nadčasovosti. Pohybově i hudebně pracuje zejména s motivy tanců z Lašska, veškeré vyjadřovací prostředky jsou vhodně odstíněny s ohledem na velké rozpětí věku interpretů. Práce s věkově nesourodou skupinou tanečníků je nedílnou součástí autorčina osobitého rukopisu.  

Hudební zpracování je postaveno na proměnách volnějších, mírnějších a rychlejších temp. Výrazná zpěvnost vyniká především při interpretaci písně bez nástrojového doprovodu (halekačky).