Námět a inspirační zdroje

Inspirací pro vznik tance nebyl život, který lze najít v trávě, ale spíš atmosféra letního dne na louce, ve kterém se dívky roztančily.

Scénická forma

Choreografka klade důraz na prostorovou strukturu choreografie. Sám dívčí soubor je pojat jako výtvarný prvek.

Provedení

Jde o kompozici pro skupinu dívek, která je technicky i interpretačně pokročilejší. Autorka využívá mimo jiné impulz, který jí dává kostým, vyvedený ve dvou barevných variantách. Může tak v některých momentech homogenní skupinu rozdělit na dvě podskupiny a dosáhnout tím dramaturgické variability. Ač jde o choreografii postavenou na určité předem zvolené struktuře (v tomto případě opticky výtvarné), dětští interpreti nejsou nijak omezováni a neztrácejí přirozenost pohybu. Nápomocná je i velmi dobře zvolená hudební skladba.

Výtvarná stránka

Prostý kostým ve dvou barevných variantách dívky sjednocuje v atmosféře letní louky, kterou na jevišti vytvářejí. Kostým zároveň choreografce nabízí mnoho výtvarně estetických variant, jež využívá v práci s dětmi v prostoru. Tento moment vnáší do choreografie určitou logiku i dynamiku. K atmosféře přispívá i velmi hezké svícení.

Poznámka

Choreografie vyniká využitím prostoru a variabilitou ve sborovém tanci dívek, který má téměř výtvarnou kvalitu.