Námět a inspirační zdroje

Námětem taneční kompozice je práce s velkými pruhy látky. To, jak se linie látky (široká i úzká) vztahuje k vnějšímu prostoru, proměňuje její roli i význam. Z rekvizity se stává scénografie.

Scénická forma

Taneční kompozice pracuje s látkou překvapivě. Situace vztahu k látce se nečekaně proměňují. Velmi dobře se pracuje s pohybem látky, s možností smotání a vytvoření linií, které propojují nebo rozdělují tanečnice. Využívá se šířka látky i schopnost ji zmačkat nebo smotat do provazu. Tím se proměňují jednotlivé prostory, ve kterých se tančí, a divák tak snadno vnímá pohybovou situaci zasazenou do konkrétního prostředí. Celá kompozice výborným způsobem pracuje s napětím, které se objevuje nejen v pohybu, ale i v bytí na jevišti.

Provedení

Skladba je muzikální, pohybové prostředky jsou jednoduché, ale velmi funkčně propojené. Pohyb vychází z pohybu látky. Silnou stránkou kompozice je napětí v pohybu, mezi dívkami navzájem a také mezi dívkami a látkou. Napětí je udržené i v momentech zastavení pohybu, dívky dokážou naplnit prostor i bez pohybu, čímž získává skladba dramatický obsah. Použitá hudba podtrhuje tajemství a drama obsažené v choreografii.

Výtvarná stránka

Taneční kompozice je založena na využití výtvarné složky. Barevné látky (červená a zelená) se doplňují, ale zároveň mezi nimi vzniká napětí. Černé kostýmy upozaďují těla tanečnic, ale o to víc vynikne práce a funkce látek.

Poznámka

Taneční kompozice je vynikajícím příkladem toho, že lze vytěžit a „objevit“ téma - v tomto případě použití pruhů látek, které by se mohlo na první pohled jevit jako vyčerpané a nic nového nepřinášející. Právě překvapivé spojení práce s liniemi a s prostorem přináší kompozici, jež poutá pozornost od prvního obrazu.