Kompozice je vnitřně členěna na tři vzájemně logicky provázané části. V první, založené na písni Když sme jeli přes Račice (Bradáč, Plzeňské písně, č. 50) hraje důležitou roli střídání dvoudobého a třídobého metra, které důmyslně napomáhá k posouvání děje. Druhá část využívá řemeslnické písně Šíli, šíli, ševcí boty (Jindřich, Chodský zpěvník VII, č. 141) a Krejčí, krejčí (z Berounska, Erben nápěv 589). Třetí část na melodii podkrkonošské koledy, lokalizované do Rokycan, prokomponovává dosavadní dění a přivádí je až do závěrečné pointy. Z interpretačního hlediska se jedná o ukázku velmi dobře zvládnutého pěveckého, tanečního, pohybového i mluveného projevu s přirozeně budovaným vědomím bytí na scéně. Celkové vyznění kompozice podporuje kultivovaná práce s pohybem, tanečními motivy, načasováním jednotlivých akcí, kontrasty, stylizací i dynamikou skupiny. 

Rokycanské soubory pracují kontinuálně od roku 1967, kdy vznikl soubor Rokytka pod vedením Boženy Auterské. Ta vychovala také současné hlavní vedoucí a konceptory rokycanských souborů: Janu Frühaufovou a Zdeňka Vejvodu. V okresním městě, které má i s předměstími více než 15 000 obyvatel, existuje několik souborů, s více než stovkou členů. Název Sluníčko je určen pro dětský soubor, tato generace tanečníků jej používá od roku 2016. V ukázce je doprovází lidová muzika Rokytí, z většiny tvořená bývalými tanečníky souboru.