Základní dějový i časový oblouk choreografie je dán dětskou hrou na hastrmana, která je citlivě převedena do jevištního tvaru. Mikropříběh o hastrmánkovi je vyprávěn s nadhledem a humornými vsuvkami, veškerý text (říkadla apod.) jsou důležitou součástí kompozice, posouvají děj. Obsah je sdělován skrze textovou, pohybovou, pěveckou i hereckou složku choreografie. Významná je práce s rytmem, který je funkčně provázán s pohybem. Kompozice pracuje se základními tanečními kroky (chůze, poskočný krok, krok sun krok, cval). Příkladná je také tanečně pedagogická práce – především rytmická přesnost a dotažení pohybu. Zajímavé je také využití kostýmu jako scénografického prvku. 

Způsob hudebního zpracování vychází z tradiční hry cimbálové muziky z oblasti Uherskohradišťska známé od druhé poloviny 20. století. Muzikanti jako hudební doprovod na jevišti zůstávají neměnně na místě a v tomto konkrétním případě slouží jako významný prvek podpory pro dětské interprety v rytmické a melodické rovině choreografie. Tanečníci používají při rozpočítávání a dalších dějových akcích společně rytmizované mluvené slovo. 

Styl práce souboru Rosénka vychází z tradice inscenování dětského folkloru v souboru Hradišťánek z Uherského Hradiště, který do Prahy v roce 1982 přenesla jeho zakladatelka Radka Baboráková (Staňková). Současná choreografka souboru Zuzana Cílová na tento styl velmi citlivým a osobitým způsobem navazuje včetně dodržování nářečí.