Námět a inspirační zdroje

Námětem choreografie je život v džungli, její obyvatelé, ale i atmosféra místa.

Scénická forma

Námět choreografie si zvolily děti samy, stejně tak jsou z velké části autory její struktury a pohybového slovníku. Skladba je rozdělena do několika částí. V úvodu slyšíme zvuky pralesa a sledujeme jeho hemžení – jeho zvířenu. V druhé části následuje společný tanec na rytmickou hudbu, podtrženou bubny. Ta z velké části pracuje s podlahou, v konci ale graduje až do fyzicky náročných pohybů a akrobatických prvků, které jsou chlapcům vlastní. I zde můžeme najít náznaky, které odkazují na prales a jeho faunu, můžeme zde také zahlédnout lovce. Ve třetí části, opět v tichu, se navracíme k hemžení v půdě pralesa.

Provedení

Choreografka přenechala velkou část iniciativy dětem. Vybraly téma, při improvizaci v hodinách hledaly pohyby pro svou kompozici, spolupodílely se i na dramaturgické stavbě choreografie. Dospělá osoba zde byla přítomna zejména jako rádce, usměrňovatel a inspirátor. Je samozřejmé, že jí patří autorství výsledného jevištního tvaru. To, že dětem byla přenechána velká zodpovědnost za výsledek i průběh práce, se odráží v interpretaci, v prostorových i motivačních dovednostech, v přirozenosti pohybového slovníku a v energii, kterou na jeviště přinášejí.

Výtvarná stránka

Kostým je minimalistický, přesto funkční. Tvoří jej pouze černé trenýrky. Není tu nic, co by rušilo dojem z tance. Nahá těla a nohy naopak pomáhají vytvořit atmosféru dusného pralesa. Celek je podtržen dobrým nasvícením.

Poznámka

Jde o příklad skladby, kdy je dítě vtaženo do procesu její tvorby. Neplní tedy jen úkoly předepsané pedagogem. Do konečného tvaru vkládá kus sebe sama.